Pátek 23. – středa 29.10. 2026
Tak jsem si středeční svátek přiřadil volnem k víkendu a vyrazil na kole na cestu, nad kterou dlouho přemýšlím. Je to taková „blbá“ vzdálenost. Na víkend plus den je to dlouhé a na delší dovču krátké… Předpokládal jsem, že bude třeba přihodit dny tři. A to teď vyšlo…
Z jihu na sever letos mám projeto, takže na řadě je ta delší trasa. Z Nejzápadnějšího bodu, na Nejvýchodnější bod ČR. To jsem považoval za výživnější trasu. Jak na kilometry, tak na krpály. Na tento svátek jsem loni jel podle řeky Moravy, do Bratislavy, pak do Vídně. A počasí už na kolo není ideální. Zima, vítr, déšť. Ale což, letos už lépe nebude…:-)
Takže v pátek 23. 10. frčím z práce rovnou vláčkem do německého Rehau. První jobovka přišla hned v Chebu. Když návazný vlak byl tak narvaný děckama ze škol, že jsem se nevešel do vlaku. Tak jsem se alespoň v Chebu najedl, počkal na vlak za 2 hoďky a vyrazil směrem ke startu. Od vlaku to je kousek, celkem pohodovou cestou. Takže kolem 8. hodiny jsem na Nejzápadnějším bodu ČR….! Tady jsem si udělal pár fotek, našel kešku, je krásný večer, měsíc se blíží k úplňku, jen fouká ledovák… Vše vypadá skvěle. To jsem ještě nevěděl, co mě čeká a jak budu muset prověřit morál. Už v Pardubkách, pak v Olomouci jsem to chtěl otočit vlakem zpět domů… Ale o tom později:-)
Takže po takových těch formalitách na startu vyrážím směrem na východ. Ani nevím, kdy naposledy pršelo, ale dnes bylo po dešti, všude mokro, bláto, napadané zmoklé listí. Místy cesta, nebo stezka nebyla pod listím vidět. Musel jsem být pořád ve střehu, abych sebou neprásknul o zem :-)) Naklouzané kořeny a bahnité cesty jsem ale v poklidu zdolával a celkem opatrně postupoval. Trochu mě tady překvapila i stoupání. Tak nějak jsem čekal, že budu klesat. Ale už na začátku bylo pár strkacích kopců. A kopce nahoru já tuze nerad. No, nahoru, dolů si to mastím západní krajinou. Studený vítr škodí a chvílemi jedu proti „listové chumelenici“, ale měsíc blížící se k úplňku svítí na cestu. Tady, u Ohře, Chebu a tak to znám. Projížděl jsem tu mnohokrát. A kde jsou ty časy, kdy jsme splouvali Ohři na lodích. To už je pravěk… No, dojel jsem k Lokti, kde jsem na skvělém a známém místě někdy před jednou hodinou zahučel do spacáku. V tichu a šumění lesa na břehu řeky… Jo, a ještě v teple. 10°C, paráda, bude hůř… 🙂
Ráno pokračuji dál, je pod mrakem a projíždím směrem na Prahu. Vítr mě občas konečně i pomáhá a prosvěcuje sluníčko. Chtěl bych dojet do Prahy. Večer jsem tam. Kousek před Prahou mě začalo bolet levé koleno. V Praze už to bylo hodně bolestivé, musel jsem ho šetřit a zabíral vlastně jen druhou nohou. Levá se jen vezla:-) Dobelhal jsem se kousek za Prahu, kde jsem zahučel po 11. hodině do spacáku. Po 232 km a 16-ti hodinách v sedle. Fičel studeňák a je 5°C. V noci se koleno hlásí dost intenzivně:-(
Ráno jsem ho zatejpoval a zabandážoval a vyrážím dál. Jsou těžké mraky, fouká silný, studený vítr. Většinou škodící boční, nebo proti. Dnes, neděle, má být nejhůře – boční vítr a déšť. Ale neprší a jen fouká. I koleno po zafixování celkem drží. Šetřím ho a zdá se, že to jde. Kéž by to vydrželo… Ale to za chvíli přejde. Asi po hodině začíná pršet a zárověň zase to píchání kolena v záběru. Ach jo. Přemýšlím co dál. Nejsem ani v půlce a takovéhle trable. Tady je rovinka, ale kopce přijdou… No nic, jedu a uvidím. V Pardubicích kdyžtak sednu na vlak a vyrazím k domovu po kolejích… Přijíždím tam se soumrakem, koleno bolí, ale už jsem si tak nějak zvykl. Ale přidala se achilovka na druhé noze, ostrá bolest. Asi tím pokrouceným posedem a šetřením kolena jsem přetěžoval achilovku… V supermárketu, po soumraku, v Pardubicích u večeře přemýšlím co dál… Když to tak shrnu, tak: Bolavé koleno, achilovka, stále prší, studený škodící vichr z boku, jsem vymrzlý a turch. V botách rybník a půl cesty (té horší a kopcovatější nahoru) před sebou… Notywoe, to je situace… Ale na druhou stranu: jedu, postupuju a ty kilometry ukrajuju:-)) A kdy se sem zase dostanu. Sice chodím jak rozbitý terminátor, ale v teple marketu mi otrnulo. Nakoupil jsem tejpy, další obinadlo a pozalepoval víc koleno i achilovku a obandážoval. Rozhodl jsem se, že to zkusím dál a uvidím… Najdu nocleh, půjdu spát dříve a ráno to vyhodnotím… 🙂
Dlouho koukám po noclehu. Nakonec jsem vychrčel brutální krpál do Vraclavy. Nahoře jsem se schoval na hřišti před deštěm. Ale na průvanu. Ale už jsem toho fakt měl dost a nechtěl se dál trápit. Pořád prší (až skoro do rána), fouká, celý den je kolem 7°C, no akorát na cyklovýlet :-))) Já jsem fakt magor:-))
Pondělní ráno zase poladím obinadla a odmočené tejpy a pokračuji dál. Cítím každé šlápnutí, ale je to snesitelné. Takže jedu dál. Za chvilku jsem ve Vysokém Mýtě, tam jsem si na námku dal snídani v cukrárně. Prosvěcuje sluníčko a vypadá to, že bude líp… Je to na morál, ale jedu dál…
Dnes neprší, prosvítá sluníčko, občas přeháňka, ale jen krátké přepršky. Dnes zase zdolávám kopečky, strkám kolo jak Peyrac, ale postupuju. Jo, ty nohy se mi doplňují: Koleno bolí při záběru a trochu i na volno při jízdě, ale achilovka při jízdě bolí jen trochu, takže můžu zabírat do šlapky pravou nohou. Šlapu patou. Když strkám, tak zase koleno vůbec nebolí, ale achilovka je peklo. Strkání je horší, tak se snažím šlapat co to jde. Dnes přejíždím přes nejaké kopečky, takže mi do zpěvu není, ale už jsem si tak nějak zvykl, našel jezdící i strkací polohy, takže postupuju… Dojel jsem do Hranice, kde přespím. Přestalo foukat, ale ochladilo se. Večer jsou 2°C , měsíc v úplňku, a ráno jinovatka, namrzlá auta a zábradlí, -1°C.
V úterý vyrážím dál, zvlněnou a kopečkovou krajinou. Je krásně, sluníčko, bezvětří. Koleno úplně přestalo bolet, ale achilovka to nevzdává. Postupuju a cíl se blíží. Při troše štěstí bych dnes mohl být v cíli… Za tmy jsem v Jablůnkově, pak ještě kousek… Ale koleno se večer přecijen hlásí s bolestí. Ale to už jsem před cílem a touha to dojet je veliká. Při příjezdu k místu, kde už je jen lesní cesta a při pohledu na potok, přes který potřebuji dostat naložené kolo, mi sklapne. To snad nééé, v mapě je nakreslený mostek… Situace je beznadějná, mokro, břehy rozbahněné a vysoké a bolavé nohy. Tyjo, já tam to kolo musím dostat!! Po chvíli jsem to vymyslel a poradil si. Takže jsem kolo vyrval na druhý břeh, a pak lesem dostrkal kousek na vytoužený a vydřený Nejvýchodnější bod ČR!
Asi v 19:20 jsem na místě. Po 620 km a 45:20 h v sedle (nebo strkání:-)) Tywoe, já jsem tu!! V pátek ve 20 hodin na Nejzápadnějším bodě a v úterý v 19:20 h na Nejvýchodnějším bodě ČR, takže vlastně přesně 4 dny !!! Tohle byla zkouška morálu, ale zvládl jsem to. Zmordovaný, bolavý, ale spokojený…
Tady jsem si zase vyřídil formality – fotky, keška, připil si na zdar výletu vínem, nasvačil jsem se a vstřebával večerní lesní klid a přemýšlel co dál. Je zima, 0 stupňů, bude mrazíček. V Jablůnkově a cestou žádný nocleh, vlak mi jede až ráno…
Po orazu jsem vyrazil zpět. Cestou mě napadlo, že bych mohl zkusit nějaký hotel, penzion… Tyjo, to je nápad 🙂 Ráno potřebuji brzy vstát na vlak. Tak jsem něco ponetoval a nakonec mě ještě jen tak tak uložil pán v hotelu Stará Ameryka. A super, vysprchoval jsem se a vyspal na posteli. Ráno jsem se probudil před budíkem, tak jsem pobalil a vyrazil na vláček… A tady naprosto brutálně zafungoval paradox noclehu, jak tomu říkám a jak jsem si to nazval…:-) Přes den se rozhlížím a vídám dost možností na spaní. Pak, když v noci potřebuji, tak to bývá problém a někdy fakt hledám dlouho… A tady jsem kousíček od úbytka projížděl mezi chatkami, s přístřešky, bylo tam i kryté dřevěné podium. No luxus… 🙂 A ještě cestou na nádraží další asi 2 přístřešky… Ale teď už neva, pokoj byl super!
No, ale rozčarování na nádraží. Vlak, který mě vezme s kolem jede až někdy kolem oběda a doma budu večer. Notywoe, to je opruz… No zkrátím to. Díky paní u přepážky, kterou jsem trošku po počátečním „jiskření“ popostrčil a domluvila mi telefonem rychlík, který bral kola až dál. Takže jsem nakonec jel tak, jak jsem měl v plánu. A kolem oběda jsem byl v Praze, pak do Kralup a autem domů…
Doma jsem rád, že to mám za sebou a že jsem to nevzdal. K čemuž jsem měl fakt blízko.
Takže celkově fakt intenzivní a náročný výlet, který ověřil mé odhodlání a morál. Ale vše dobře dopadlo a zvládl jsem to. Mám opravdu intenzivní zážitek a zase zajímavou „fajfku“ na další projeté trase…
Víťablonďák
