Kolo: podle Labe 9. 2026, od moře domů.

Pátek 25.9. – úterý 29.9. 2026

Tak jsem si na delší, sváteční víkend vymyslel výlet, po kterém už pošilhávám dlouho. Jsem od Labe, tak mě dlouho láká dojet si ho k moři. Tu českou část, až do Německa mám projetou několikrát.

Jenže ta délka je taková blbá:-)) Na vík plus den, nebo tak nějak to je dlouhé, na delší dovču zase krátké. Takže víkend plus 3 dny, které se mi teď nachomítly, to bude akorát.

Jenže ještě mě děsil ten standardní vítr od moře. Teda přesněji protivítr. Tak jsem se rozhodl, že k moři pojedu vlakem. A po větru se sklouznu domů:-) Kdyžtak, kdybych nestíhal, jsou cestou koleje…

Takže jsem koupil jízdenku na čtvrtek odpo, po práci. Z Prahy do Cuxhavenu. Tam se Labe vlévá do Severního moře. Jenže to jsem ještě netušil, že mě čeká až dost nemilých překvapení a komplikací.

První bylo, když jsem s předstihem sledoval počasí, vítr. Dlouhodobě si to krásně foukalo od moře. Jenže, jak se čas blížil, vítr se má otočit. No, třeba se neotočí:-)) Takže při odjezdu předpověď ukazovala, že v pátek a sobotu má být takové nijaké bezvětří, s proměnlivým vánečkem. A pak už protivítr. A přesně tak to bylo… Neděle, až úterý po klidných ránech se rozfoukával nepříjemný a protivný protivítr. Žádný fučák, ale hlavně v úterý při dojezdu byl fakt výživný.

Další prékérka, nebo vlastně první, byla tak nějak normálně vlak … Už v Praze zpoždění rychlíku do Hamburku 90 min a v Hamburku 100 min. Takže jsem nestihl ani poslední přípoj ve 22:06. Ujel mi (nám) před nosem… Ve vlaku jsem se dal dohromady s týpkem, který jel domů, do Hamburku. Byl se projet na kole v Srbsku a jel do Bratislavy, pak vlakem domů. Když viděl jak se trápím s průvodčím a zpožděním, tak mi chtěl pomoct. Horkotěžko jsme se přes AI domlouvali o kole, Srbsku atd (já tam projížděl v létě), pak jsme hledali spoje atd. Věděl, odkud to do Cuxhavenu jezdí. Tak jsme z vlaku vystřelili a stíhali ho. Kdyby ho průvodčí pozdržel, jak slíbil i jemu… Ale nic, zázrak se nekonal, ujel nám před nosem. Pak mě doprovodil na nástupiště metra a poradil kde vystoupit. Že tam najdu další vlak… A po hledání fakt jo, byl tam. A kolem 1 ráno jsem byl v Cuxhavenu, super! Trochu jsem projel noční liduprázdné město, našel nocleh a kolem druhé hodiny jsem zahučel do spacáku. Byl jsem u moře…

Ráno se klubalo sluníčko, projel jsem město, pobřeží, našel jsem si kešku u majáku, uděl pár fotek a vyrazil jsem směr domov… Ještě na kraji Cuxhavenu jsem jel kolem nějakého areálu, kde nějak montovali a asi nakládali na lodě. Nebo skládali, či co větrné elektrárny. Tyjo, vidět je takto na zemi, v celé velikosti – vrtule, ty „domky“ strojoven, co jsou nahoře… Fakt mazec. A jak jsem si to točil na tel za jízdy, chtěl jsem si to druhou rukou oddálit na telefonu, protože to je veliké… Notywoe, to byl nápad. V mžiku jsem šel přes řidítka:-)) Naštěstí jsem to nějak dooost dobře vyparagánoval a během dalšího mžiku jsem byl na nohách. Jen s malými oděrkami. To se mi ulevilo. Jak já bych tady řešil na druhém konci Německa, nějaké doktory atááák…:-))

Jinak mě provázelo parádní počasí. V pátek sluníčko, proměnlivý váneček. V sobotu bezvětří, pod mrakem, pár přepršek, ale pak se vyjasnilo a svítilo sluníčko až domů. Teploty odpo kolem 25 – 27°C. Krásné jasné noci, měsíc v úplňku. Od neděle do úterka začal k tomu protivný protivítr.

Cesta šla dobře, ale jel jsem nějak pomaleji, než jsem měl v plánu. Asi to tím stoupáním proti vodě:-))) Ale nechtělo se mi potupně dojíždět vlakem. Ve středu musím do rachoty…:-)) Pořád jsem měl pocit, že mi den chybí.

Takže jsem vyšlapoval dlouho do noci a ráno nelelkoval a vyrážel zavčasu.

Kapitola sama pro sebe byly mosty a Hamburk:-) Několikrát se mi stalo, že jsem přijel ke zvednutému mostu. A zrovna v pátek něpremává… Byly to mosty přes přítoky do Labe. Labe tady, před Hamburkem je obrovské, široké a plují tu námořní lodě. Jednou byl poblíž přívoz. Nebo spíš trajekt přes Labe, co bere i auta, návěsy atd. Takže jsem přejel na druhý břeh a pokračoval po druhé straně. Což se mi vymstilo v Hamburku, který jsem musel projet celý a ještě přes řeku. Tywoe, to byl kvíz, za tmy. Je tam hodně různých „vod“ mostů, silnice atd. No, nějak jsem se prokousal, přes nádraží, výtahy k velikému železničnímu mostu. Po tom jsem měl přejet na druhou stranu vlastního Labe. Jenže při příjezdu mě čekaly zábrany a zákaz. Most se rekonstruuje a jezdí tam jen vlak… Takže jsem to zase musel objet jinudy, po dálnici. Ale za svitu jasného, obrovského a krásně zářícího měsíce jsem se na druhý břeh dostal. A zase pokračuji dál, dle naplánované trasy…

Takže si tak projíždím německou krajinou, kochám se a rozhlížím. A najednou v neděli dopo prázdné zadní… Udělal jsem rozborku, zalepil duši. A při prohlídce pláště zjistil, že mi z něj u patky vylézá drát, který propíchl duši. To jsem ještě neviděl. Tak jsem drát uštípl a raději ho ještě zalepil flekem. To bude dobré, to vydrží:-))) Ale ejhle, asi po 20 km zase prázdno… V lese, neděle… No fakt super. Zase rozborka. A čučel jsem jako péro z gauče. Do pláště trčely dva dráty, jeden ten, co předtím. A jeden dlouhý asi 20 cm. Tak tohle bude průser! Zase jsem je uštípal ještě v gumě, vyhnul je ven, aby kdyžtak lezly ven. Ale už jsem z toho měl fakt špatný pocit. Neděle, v terénu, mezi malými vesničkami, město daleko…

Naštěstí u mě zastavili starší manželé, místňáci. Pán byl asi takový kutil a servisoval si kola. Prý možná má plášť… Abych se stavil, až pojedu kolem. Ukázal mi na mapě, kde. Za 3 km ve vesničce. Tak jsem to poskládal a jel dál. Paní už mě vyhlížela. Pán měl připravený postarší, ale funkční plášť. Nechtělo se mi je ještě otravovat servisováním u nich na dvoře a vlastně se mi to nechtělo měnit vůbec. Nějak jsem doufal, že to vydrží déle. Tak jsem plášť přivázal na brašny a pokračoval dál. Moc děkuji těm místňákům!!! Byli super a móóc mi pomohli. Nevyjel jsem ani z vesnice a zase prázdno…:-( Takže už nacvičená rozborka a zborka. A mastím dál. Notywoe, co mě ještě na tomhle výletě čeká… 🙂 Strašák vlaku se zase přiblížil. I s tím, jak zesiloval protivítr. Za asi dalších 20 km zase prázdno. Tyjo, to není možný!! Zase rozborka. Naštěstí to byl špatně nalepený flek, nebo spíš asi rychle nafouklá duše s větší dírou po těch drátech. Tak jsem vyměnil duši a za soumraku pokračoval dál.

Takže jsem vyšlapoval celkem intenzivně, do nocí, moc nepauzíroval a postupoval směr domov. Moc jsem toho nenaspal, musel jsem zvýšit čas v sedle. Postupoval jsem pomalu, ale stále. Cesta ubíhala, v rámci možností, dobře. Na těch stezkách tady to jde samo. Fakt parádní stezky, asfalty, občas skvělá šotolinka, občas silnice. Ale celkově opravdu paráda, stezky po hrázi podél Labe, i podle silnic, rovinka. No prostě super!!

Jen mě překvapilo, že jsem nepotkával v podstatě žádné dálkové cyklisty. Lidí na kolech, i s brašnama, hodně. Ale spíš ve a nedaleko měst. Ve městech běžně jezdí lidi na kolech s brašnami. Jen tak, odněkud, někam. Nejspíš místní couračky. Hlavně Drážďany jsou plné lidí na kolech. Tak že jsem si postupoval, ve dne sluníčko, teplo a v noci zářící měsíc. Počasí mi vyšlo skvěle. Jen ten větřík mohl být obráceně. Ale ono to nemůže být vše dokonalé, žeee …

No, na hranicích do Čech, v Dolním Žlebu jsem byl v úterý v 0:45 h. a po 794 kilometrech a 53:15 h. v sedle. Kousek za hranicí jsem přechrupnul. Ráno pokračuji dál. A zase se rozfoukává protivítr. Mám toho tak akorát. Od Roudnice jsem to vzal zkratkou, po silnici. Ne podle Labe.

Doma jsem v úterý v 16:30 h, najeto 888 Km a v sedle jsem strávil 60:12 hodin. Mám toho celkem dost. Prožil jsem náročných pět a půl dne. A dorazil jsem domů unavený, rozlámaný, zadek v jednom ohni, ale spokojený. Cestu jsem absolvoval úspěšně a zdárně, i přes komplikace a úskalí, která mě potkala cestou. Superrr! A kóóónečně mám to Labe projeté až od moře…!

A teď zase můžu přemýšlet kam příště. Plán se mi už v hlavě rodí:-))

Víťablonďák