Okolo Balatonu na kole: 25. – 29. 12. 2025. (Bratislava, Balaton, Budapešť)

Zima je dlouhá a už delší dobu mě láká vyzkoušet zimní vícedenní výlet na kole. Pár zimních výjezdů, i s broděním po povodních už za sebou mám. Ale na víc dní, na těžko jsem ještě nebyl. O Vánocích je pár dní volna, tak bych mohl zkusit něco na víc, než víkend. Jenže mám vyzkoušeno, že na sněhu se v podstatě nedá jet. Zatím to vypadá, že ho moc nebude. Má prvotní myšlenka byla přejet republiku od západu na východ. Jenže ten sníh na trase přeci jen reálně hrozí.

A pak mě na fóru cvrnknul do nosu nápad – Balaton…

Trochu jsem pozjistil, jak to tam je s počasím, je to placka, dá se tam dojet a vrátit se vlakem, zamrzá jen výjimečně a sníh tam je málokdy. Takže samá pozitiva a sociální jistoty:-) Původní myšlenku jet z Budapešti jsem si o trochu prodloužil a hlavně se vyhnu stejné trase tam a zpět. Pojedu z Bratislavy! Varianta z Vídně mi přišla už dlouhá a Bratislava – Vídeň jsem jel nedávno, v říjnu. Chci vyjet po Štědrém dnu a do Silvestra se vrátit. Víc zimního utrpení mi přijde zbytečné:-)

Rozhodnuto, pokud nenahlásí nějaké sněžení, nebo jiný oser, pojedu na kole z Bratislavy k Balatonu, ten objedu, pak do Budapešti. A z Budapešti vláčkem domů:-)

Po rodinném obědě s dětmi u rodičů ve čtvrtek 25.12. 2025 tedy vyrážím do Bratislavy. Tam jsem po 22. hodině. Zazimoval jsem se, přesvědčil automat na nádraží aby mi dal kafe na cestu a někdy před 23. hodinou vyrážím vstříc chladným zítřkům. Bylo těsně nad nulou, bezvětří, jasno, jelo se skvěle. V plánu jsem měl přespat v poslední slovenské vesnici. Abych něco neřešil hned na noc u Maďarů:-) A kupodivu to vyšlo, fajn slovenské spaní na hřišti. Cestou jsem na loukách podél cyklostezky pozoroval spoustu zvěře. Srny, pár lišek a několik stád divočáků. V tu chvíli jsem byl rád za svodidla kolem silnice. Ale oni byli takoví klidní a v klidu odcházeli od mého světla. Chtěl jsem si je vyfotit, jenže to jsem nestihl. Jak jsem zastavil, přidali v rychlosti ústupu:-) Trošku mě děsila představa, že někde bude stádo mezi svodidly. Naštěstí ebylo:-)

Ty zimní noci nejsou nic příjemného, teplo je mnohem příjemnější. Celý výlet bylo nejhorší zalézání a vylézání ze spacáku. Rychle se obléknout a prokřehlýma rukama a prstama rvát věci (hlavně spacák) do brašen. Kdyby toho nebylo, tak by to byl fajn výlet… Teda ještě kromě větru, ale to až později. Ve spacáku už bylo dobře a zimou jsem netrpěl. Ani na kole, oblečení jsem měl akorát. Jen jsem hned po první noci vyřadil prsťáky rukavice. Ty jsou fakt nepraktické. Potí se v tom ruce, nejdou větrat, ráno byly uvnitř zmrzlé a nešlo se v nich zahřát. Pořád zábly prsty:-(( Takže jsem celý zbytek výletu používal takové odklápěcí palčáky. Tyjo, fakt super! Jdou snadno odklopit, větrat, ťukat holým prstem na telefon. Jen škoda, že nemají dotykovou plochu na telefony třeba na palci… Ale co už, to bych chtěl moc. Ale na noc jsem si je dával raději do spacáku, pak hned do kapsy větrovky. A ještě jsem si do spacáku dával Colu, nebo Ledový čaj, který jsem předtím vozil za tričkem. To ledové pití bylo blbé. A kór hned po ránu. (studená Cola ve spacáku mě vytrestala hned první noc, jak studí) Pak to bylo lepší… 🙂 Dost často jsem se stavoval na benzinkách na limču, kafe a něco k tomu. A v restauracích na Pizzu, to jsem byl schopen nějak rozklíčovat a objednat:-) Zpočátku jsem si dal párkrát sváču z domácích zásob, lososa, řízek, bageta. Ale pak mi ta studená strava začala lézt krkem, takže jsem toho dost v Budapešti vyhazoval, abych uvolnil místo vínům…:-)

Takže po první noci, ještě na Slovači, jsem vyrazil Hungárijí… Směr Balaton. Cesta v pohodě. Pak u vesničky Czesnack (je tam zřícenina) začaly kopečky, bylo chladněji a začaly sněhové zbytky a zamrzlé kaluže. Což pak už pokračovalo až do Budapešti. K Balatonu jsem přijel večer, dávno za tmy. A rovnou jsem vyrazil okolo jezera a poohlížel se po místě na spaní. Postupoval jsem po směru hodinových ručiček po východním břehu. Najít nocleh bylo utrpení. Můj předpoklad, že všude bude spousty pozavíraných stánků, pergol, hospod atd se ukázal jako napůl správný. Bylo toho všude dost, ale za plotama… Nakonec jsem našel kšilt zavřené restaurace, kde bylo i závětří, které jsem potřeboval… El. zásuvka byla jen příjemný bonus. Táhnul jsem s sebou zbytečně moc elektriky v powerbankách. Jezdím podle Map.cz a na druhém telefonu si tak různě poslouchám, takže potřebuji dost elektriky.

Paradoxy noclehu a větru mi pracovaly spolehlivě: hned ráno jsem během hodiny viděl snad 10 skvělých míst na spaní. A vítr foukal snad zásadně tak aby škodil. Ke konci to byla hrůza, jak fučelo jakože proti…

Podle Balatonu jsem postupoval v poklidu, zajížděl na takové špičky u marýn, a tak. Prostě na pohodu jsem si projížděl tamní plochou krajinou jako sám zbloudilý blázen. Všude mrtvo, prázdno, vše pozavírané, zamčené a všude spousta napadaného listí. Ubytovacích kapacit tady je fakt hafo. Od malých pronájmů po obrovské hotely. Kde se momentálně krčilo pár osobáků na parkovištích. Celý „zájezd“ jsem měl krásně jasné nebe, spoustu velikých a jasných hvězd a měsíc. I když byl někdy vzduch plný kapének, že to nešlo ani prosvítit. A musel jsem svítit těsně před přední kolo.

Z těch špiček do jezera to vypadalo dost beznadějně: Na ani jednu stranu nešlo dohlédnout, a to jsem to měl objet. Myslím, že už tam je dost patrné zakřivení zeměkoule. Žádné lodě na vodě, jako na ploše. Jezdil ale trajekt na takový ten špičatý poloostrov. Jinak v marýnách, kterých tam je spousty, jsou někde lodě normálně na vodě. A někde všechny vyndané na břeh. Zajímavé a kdoví jaká v tom je logika…?

Další den jsem chtěl zajet právě na špičku toho poloostrova. Jenže jsem se tam tak zabahnil mezi vinicemi, že jsem musel sundavat kola, abych to husté, tuhé bahno s listím dostal pryč a kola se točila. To byl v tom větru a zimě a v blátě očistec. Ale nakonec jsem se dostal k asfaltce a udělal finální odbahnění. Na tu špičku jsem dojel po silnici. Tam jsem pokoukal, pofotil, našel další kešku a proti stále sílícímu větru pokračoval dál… Na stejné místo, kde jsem si udělal záznam jsem dorazil zase za tmy a ukázalo mi to 232 Km okolo Balatonu.

Pokračoval jsem dál, kus který už jsem měl projetý. A po čase jsem se odpojil od Balatonu směr Budapešt… Tam začalo největší utrpení, vítr se změnil v regulérní vichr a zase, nebo spíš pořád škodil. Postupoval jsem pomalu, i z kopečků jsem musel šlapat 🙁 Ale postupoval jsem. Nocleh jsem našel až někdy kolem půl druhé v noci. Tak jsem s radostí zahučel do spacáku, ve vesnici, v takovém krytém podiu u nějakých hřišťátek. A ráno mě čekalo -4°C… 🙁 Ale i sluníčko a jen vánek. Takže po utrpení s balením už bylo dobře a jelo se celkem fajn i v té zimě. Cestou zase pár kafí a kolem 13. hodiny jsem byl na kraji Budapešti. Zvažoval jsem co udělat. Celkem rád bych si ji projel, večerní trhy atd. Jenže vlaky mi jely blbě, přijel bych do Prahy a neměl přípoj. Nebo bych tam musel přespat. Což už se mi nechtělo. Tak jsem projel Budapeští na nádraží, koupil lístek, nakoupil jídlo a vína do vlaku a fičel v pondělí v 15:30 směr domov… Ani jsem nestihl oběd, na který jsem se moc těšil. Ve vlaku jsem si dal masíčka, sýr a otevřel Tokajské (vlastně dvě) … Na oslavu, že jsem přežil. Jo a taky na narozeniny, které mám přesně dnes. Jen škoda, že už tolikáté…:-))

A ještě k tomu vínu: Obvykle si takhle na kole dávám vínčo. Ale tady v té ledárně jsem na něj vůbec neměl ani chuť. Ale věděl jsem, že ve vlaku určitě přijde:-) Kus před Budapeští (vlastně chvíli po noclehu) jsem projížděl takovou jakože horní plošinou, kde byly obrovské vinice. Mraky hektarů vinic a mezi nimi vede krásná asfaltka, jako cyklostezka. Ale žádné sklepy, jako na Moravě. Tady bylo pár vinařství, ale je to nějak jinak než u nás. Mezi těmi vinicemi žádné ploty, žádné boudy, žádné rozhledny, prostě nic. Jen vinice, kam dohlédneš tou zvlněnou krajinou. Jakoby to patřilo jednomu někomu… Ale sjezd od nich byl fajn. Koukal jsem, ale nedokázal jsem poznat, jestli bych si mohl někde ochutnat. A ten jazyk tady… Asi by to šlo s němčinou… Několikrát se mě ptali na němčinu. Bohužel. A obecně tady asi ty Němce mají rádi. Byl jsem na kafi na zajímavé benzince. Měli tam takový „vzpomínkový“ koutek… Na zdi fotky esesáků z války a před nimi válečná motorka bmw s hákovými kříži… Bylo to zajímavé a hezké. Ale fašisti… U nás by se to stát nemohlo. Ti ochránci těch „jediných správných eurohodnot“ by se po.rali a kdoví jak by, při jejich agresivitě, benzinka (jsou i u nás) dopadla… Zřejmě v Maďarsku je ještě demokracie a svoboda projevu. .. 🙂

Teď ještě pár takových poznatků a postřehů z cesty:

– Maďaři jsou velmi ohleduplní k cyklistům. Dávají přednost, pouští, zastaví. Skoro jako Poláci.

– Nezdraví! Nezdraví cyklisti, chodci, nikdo. Když jsem se bahnil u vesnice, šlo několik skupinek okolo. Nikdo ani nezabučel. Jen se podívali na toho blba a nic. Ale když vstoupí na benzinku, zdraví.

– Cyklostezky mají různé. I dost pěkných, jako u nás.

Obecně je to tam podobné, vlastně stejné jako u nás. Dost se staví. Domy, i větší stavby, i ve městech. Na venkově dost takové ty věci související s deštěm a vodou.

– Mají hodně klimatizací (všude), rolet a žaluzií (všude) hodně fotovoltaik, tep.čerpadel. Na panelácích je snad u každého bytu klimatizace. I ve vysokých patrech. Třeba i 10. a víc…

– Dobré průjezdy cyklostezkami městy…

– Domluva s nimi je hrozná, úplně jiná řeč.

– v restauraci to dlouho trvá. Pití přinesou zároveň s jídlem. Nemívají polévky. Tedy pokud to nebyla náhoda, tam kde jsem byl…:-)

– Cenově asi jako u nás, spíš o trochu levnější. Takové ty pršuty a masíčka mi přišly na benzinkách levnější než u nás v krámě. (ale nevím přesně, moc nemám přehled)

– Pár cyklistů jsem potkal (ale nikdo na těžko) , takže asi celkem jezděj na kolech. Prosinec… Občas někdo někde běží 🙂

– Počasí jako u nás. Přišlo mi dost vyrovnané. Měl jsem tak cca mezi -2°C a 2°C. Noc – den… Na sluníčku chvíli třeba 5°C. (Ale možná náhoda)

– Vozový park jako u nás. Poměrně dost i škodovek.

– Obecně mi přišla úroveň všeho jako u nás. (Třeba v Pobaltí mi to přišlo pozadějc…)

– Jel jsem kolem větrných elektráren, kde jich bylo asi 30…

­- Hodila by se tam pro domluvu Němčina.

A nějaká data: Dle Mapy.cz.

– Výjezd Bratislava čt. 25. 12. v 22:45 h. Příjezd na nádraží Budapešť po. 29. 12. v 13:30 h.

– Najeto celkem: 542 Km, z toho okolo Balatonu 232 Km.

– Průměrná rychlost 14,9 km/h

– V sedle čistého času 36:30 h.

– Nahoru 1 584 m / dolů 1 647 m

– Nejvýš jsem byl v 472 m.n.m / nejníže 99 m.n.m.

– Jen okolo Balatonu: 232 km / 15:55 h. v sedle / 44:55 h. celkem vč. 2x spaní.

– Celkem 4 noci venku, ve spacáku (z toho 2 přímo u Balatonu)

Tak takto jsem si užil svůj první zimní cyklovýlet na 4 dny. Bylo to fajn, takové příjemné vánoční utrpení. Ale v podstatě mi počasí vyšlo. Mohlo být výrazně hůř. Sice vítr, zima tak akorát, ale nechumelilo, ani nepršelo, žádný sníh. Jen zbytečky z chumelenice pár dní předemnou. Jen mi chvílemi lepilo při jízdě namrzlými místy, namrzlé listí na stezkách a hlavně namrzlé mostky přes potoky a říčky. Naštěstí jsem sebou prásknul jen jednou:-) A ještě z mé blbosti: Schválně jsem projel zamrzlou louži, čekal jsem, že se led proboří. Jenže pak mi to podjelo na ledu za louží, a šel jsem přes řídítka. Ale ubalancoval jsem to a kolo přežilo bez úhony. Pak už jsem si dával pozor:-))

Domů jsem přijel kolem půlnoci a ještě maličko omokl. Stavil jsem se hned cestou domů v myčce umýt kolo. Pak, cestou domu začalo pršet se sněhem. Ale to už jsem byl skoro doma…

Byl to zajímavý zážitek.

Víťablonďák.