Velká Fatra 9. 2018

14. října 2018, 21:07

Na prodloužený sváteční zářijový víkend 27. – 30. 9. 2018 jsem s přáteli vyrazil na Slovensko, na přechod Velké Fatry…  Pěkně na těžko, s krosnou na zádech…  Na začátku nastoupáme, a pak půjdeme po hřebenech, až zase sejdeme dolů…:-))))))))

Níže je i pár obrázků…

Onehdy nás kamarád pozval, jestli prý se  nechceme v září o svátek přidat k výpravě na přechod Velké Fatry. Oni takto absolvovali několik podobných výprav. A já nikdy nebyl, tak jsem to chtěl zkusit. Takže jsme se domluvili  že vyrazíme…

Jak se termín blížil, tak jsem začínal pojímat čím dál větší podezření, že to nebude žádná sranda…  Asi  3 týdny před odjezdem jsem začal trénovat výstupy na Říp s vodou v krosně. A ještě že jsem to udělal.

Víkend před Fatrou jsme měli s přáteli víkend v horách, v Rokytnici. Bohužel se nám tam Eliška osypala nějakou alergií a skončila s mámou v nemocnici:-(((   Takže Mirka musela Fatru zrušit:-(( Takže vyrážím sám, s Petrem, Andreou, Mírou a Ivanem. Všichni , kromě mě, zkušení horští expedisti:-)

Vyrazili jsme ve čtvrtek 27.9. 2018 večer vlakem do Prahy, pak rychlíkem do Ružomberoku, pod Velkou Fatrou. Sem jsme dorazili v pátek ve 4 hodiny ráno a hned se vydali vzhůru do hor… Byla pěkná kosa, těsně nad nulou, pára šla od pusy. Ale zahřáli jsme se až dost…:-)) Prokličkovali jsme Ružomberokem a neustálým stoupáním, kolem minizoo směřovali za svitu měsíce a čelovek nahoru, na hřebeny. Nahoře jsme zastihli východ slunce, který byl parádní. Posvačili jsme a pokračovali dál. Dál, výš, níž, výš atd… :-))) Celkem zmordovaní, nevyspalí a utrmácení jsme dorazili do vojenské zotavovny Smrekovica. Což je pěkný areál, s otevřenou restaurací, kde jsme si dali pivko, odpočinuli si a něco zobli. Já si zaskočil pro pokládek.

Odtud jsme zase stoupali a stoupali přes Alpu až k odpočinku u Tanečnice. Zde jsme se posilnili, našel jsem si pokládek a vyrazili dál. To jsme netušili, co nás čeká :-))))   Po zelené vzhůru na Rakytov. Tak to byl mazec, vydrápat se s batohama na tuhle špičku. Uffff…   Výhled parádní, kolem dokola z výšky 1567 m. A i pokládek tu byl…:-)  A cestou dolů další.  No, ale byl to brutální výstup i sestup… Po zelené jsme pokračovali dál, pořád nahoru dolů, únavný a táhlý výstup kolem Ploské. A už jsme celkem zesláblí vyhlíželi chatu Pod Borišovom.  Najednou v dálce asi byla…  Jenže nás ještě čekalo husté klesání a závěrečné nepříjemné stoupání…

Na chatu Pod Borišovom jsme se dotrmáceli někdy po 17.hodině. Vysláblí, ale spokojení, že jsme „splnili dnešní cíl“. Tady si dali polévku a voraz:-)  Bohužel jsme zjistili, že se tady nevyspíme, je beznadějně plno i na podlaze lokálu za 15 E na noc…:-((((   Co teď???   Venku spát nelze, hlídají tady zelení šerifové.  Naštěstí jsme se zde potkali s partou „staříků“, kteří zde slavili šedesátku na nedaleké salaši a vzali nás na nocleh. Spali jsme pod střechou, v suchu. Prostě super nocleh. Horalové se při příchodu na salaš dohadovali, že jim tam asi medvěd rozházel věci a tak. Ono vůbec se tady o medvědech dost mluví, jsou cedulky, že je to území se zvýšeným výskytem medvěda hnědého a ták…  Horalové nám vyprávěli příběhy z dřívějška, jak se s medvědy setkali.  Ale mě spíš přišli jak paní Colombová:-))))  Všichni o nich mluví, ale nikdo je neviděl:-))))  Ale třeba proto, že Ivan nosil zodpovědně na batohu zvoneček, který nám cinkal na cestu:-) No, nocleh, s „koupačkou“ v potoce u salaše byl super. Takový autentický. Žádná elektrika, protékající voda korytem u salaše. Ani v chatě Pod Borišovom nebyla elektrika. Svítilo se tam petrolejkami, vařili na kamnech, suchý záchod. Voda tekla maličko, evidentně z potůčku:-))  Hospoda parádní, polévka výborná. No prostě celkově super!!

V sobotu ráno, bylo fryšno tak 2 – 4°C,  jsme se po rozloučení vydali vzhůru. Dali si v boudě polévku a pokračovali dál. Směr Koniarky (1377), Ostredok (1593), Krížna (1574). Cesta se vlnila, delší výstupy a sestupy, ale žádné krpály. Se včerejškem se to nedá srovnat:-))  Z Krížne jsme celkem sestupem s jednou občerstvovací zástávkou došli do hotelu Králova Studňa. Zde jsme si dali gulášek v chlebu, pivko a kávičku. A místní údržbář mi zalepil páskou utrženou podrážku. Takže už se mi šlo zase lépe a neplácal jsem jako kačer:-)

Jelikož nám dnešek odsýpal celkem svižně, rozhodli jsme se pokračovat dál, do Dolného Harmance, kde jsme chtěli přespat. To byl pěkný, táhlý sestup, po cestě a asfaltce o několik set metrů. Hlásí noční mráz, takže se pokusíme sehnat nocleh. Nakonec jsme po radách místních došli až do Harmance, kde jsme se ubytovali v penzionu. Večer jsme si dali párečky a pivo. Parádní nocleh, sprcha fakt bodla:-)

Ráno, po snídani vyrážíme na autobus do Banské Bystrice na vlak. Zde obídek, pirohy a vláčkem do Ostravy. A tady začlo trápení zvané České dráhy… 🙁  Rychlík s počátečním zpožděním asi 40 min. soustředěným bržděním a couráním se nabral sedmdesáti minutové zpoždění. Původně jsme plánovali, že v Praze budeme mít čas na závěrečnou dobrotu. Nakonec jsme naštěstí doběhli beznadějný poslední courák a na poslední chvíli se do něj ještě vmáčkli. S plícemi mimo sebe…:-)  A takový divný průvodčí nám  naúčtoval pokuty, že jsme si nekoupili lístky v pokladně. Ačkoli nám pro tento účel dala průvodčí z rychlíku zpožděnku…

No, ČD fakt stojí za to. Jezdím jednou, až dvakrát za rok, ale pořád nějaké problémy…:-((((  A to chování personálu, hrůza!   Jo, ale reklamy mají krásné… :-)))))))))

Cestou jsme se rozloučili a domů dorazili s Petrem a Andreou někdy kolem 23.hodiny.

 

Byl to fajn výlet, fyzicky dost náročný. Trénink na Řípu se mi opravdu hodil:-) Hlavně pátek byl výživný… Druhý den už byl takový pohodovější, táhlejší kopce, ne takové krpály:-)) V pátek jsem říkal, že batoh zase dám na 15 let do skříně a rozhodně ho nevytáhnu !:-) Těch cca 18 kilo se pronese. Ale je fajn, že cestou trošku ubývá a člověk si zvyká… Trochu mě trápily boty, tlačily, utrhla se mi podrážka.  Celkem jsme ušli asi 60 km, zhruba tak napůl. Nastoupáno a naklesáno jsme mohli mít obojí tak kolem 3 100 m. Což člověka zahřeje:-))  Počasí nakonec bylo akorát, nezmokli jsme, což bylo zásadní. Chvílemi sluníčko, teplo na tričko, pak zase vítr, hlavně na holých pláních. To byla i zima, že jsme vytáhli čepice a rukavice.

Takže celkově shrnuto, jak říká klasik:  Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je intenzivní! :-))  Né, bylo to fajn, byli jsme fajn parta, výhledy na lesnaté hory parádní, protáhli jsme si plicní sklípečky, lýtka, stehna, ramena a vlastně celého člověka.

Takže třeba zase někdy na nějakém výletě Ahóóójjj.

 

 

 

Naše inspirace…:

https://www.natreku.cz/tridenni-prechod-hrebene-velke-fatry/

https://cestovani.idnes.cz/prechod-velke-fatry-04o-/kolem-sveta.aspx?c=A130724_132643_kolem-sveta_tom

Hřebenovka – přechod Velké Fatry 📽️

Přidat komentář