Sem jsem se po loňské premiéře moc těšil. Hlavně na vysoký jez…  Sobota, 15.4. 2017 je tady a vzhůru dolů do peřejí…

Níže je videiko a pár fotek…

Po srazu v Plavech, na devátou, jsme se převlékli a po rychlém „proškolení“ vyrazili na vodu. Oproti loňsku nás bylo poskromnu. Jen 2 rafty, takže 10 zákošů:-)))

Ze začátku to začíná klidně, to jsme si natrénovali pokyny a zkoordinovali pádlování. Pak to začíná… A místy je to opravdu fičák a adrenalinové žůžo:-) Ale je tady i dostatek odpočívacích míst. Je to parádní úsek, kde se střídají poklidná místa, s prudkými, peřejnatými a záludnými úseky s hučící a valící se vodou různě přes a kolem balvanů. Třeba, Prádelna a Tobogán jsou výživná místa:-))

I když se musím přiznat, že pocit nepotopitelnosti raftu a poslouchat a plnit pokyny instruktora není tak napínavé a výživné, jako být na Riu sám. To pumpička pumpuje víc:-)

Samostatná kapitola je 6 metrů vysoký jez. Vrhnout se z této výšky dolů je opravdu zážitek a zajímavý pocit. Když se otevře ten prostor pod raftem, to je tedy něco – ten pohled dolů… 🙂 S vysokým jezem na Botiči  to nejde ani vzdáleně srovnat:-) Jenže letos nikdo nechtěl, tak jsem nemohl ani já:-(((  I když jsem moc chtěl. A sám, to by bylo něco… 🙂 Pro mě to je nejlepší část. Takže z tohoto pohledu pro mě veliké zklamání…

V cíli jsme se převlékli a akorát jel zpožděný vláček, který jsem s několika kolegy ještě doklusal. Takže to hezky klaplo bez čekání na odvoz… Super.

A ještě pár technických poznámek: Délka úseku 12 km, ze Splavů do Jesenného. Oproti studené, deštivé předpovědi se vyklubal celkem hezký, bezvětrný a  polojasný den, kolem 12 °celsia. Tak akorát na takovouhle taškařici. Deštík přišel až cestou domů.

Díky nemožnosti skočit z jezu mám tentokrát smíšené pocity. Ale byl to fajn sjezd… To Rio mi pořád vrtá hlavou…:-)